Jesenická stovka

(2013, 2014, 2015, 2016)

Galerie fotek

2013: Nultý ročník...ve známce čistého punku, aneb jak to všechno vzniklo  

Trička z roku 2013.
„Zdar, slyšel jsem, že trénuješ na ultramaratony.“
„No, snažím se. Chtěl bych si někdy proběhnout něco delšího, třeba Skřítek - Ramzová.“
„Tak to bych se přidal. Dáme vědět ještě pár lidem a třeba nás bude víc. Co?“
„Hmm, proč ne. Dobrej nápad.“

...asi po dvou týdnech:
„Hej je o to celkem zájem, tak jsem na facebooku založil otevřenou událost - už máme 15 účastníků!!!“

...a lidí příbývalo a přibývalo, až se na prvním ročníku závodu nazvaného Jesenická stovka sjelo přes 40 lidí.

Vytvořili jsme trička, roznesli do lesů pár kontrol, vytiskli mapy v přesném měřítku: „Takovém, aby se to dobře vešlo na A3.“ - a závodníci začínali jezdit. Centrum závodu bylo u nás doma, v prvních dvou, zatím nevyužitých patrech. Záchody byly zprovozněny den před startem, žárovky byly našroubovány během prezentace. Krásná komorní atmosféra.

Výsledky 0. ročníku zde, vyhrál Vašek Král společně s Karlem Axmanem s časem 11:56.

<b>2013:</b> Výklad trati na nultém ročníku Jesenické stovky
Jesenická stovka

právě jsme dokončili největší úklid prostor, kde se za necelý týden uskuteční první ročník punkově-legendární Jesenické stovky!

Zveřejnil(a) Martin Benc dne 27. duben 2013

2014: První ročník...už je to oficiální!  

Trička z roku 2014 ve stylu superhrdinů.
Rok se s rokem sešel,
zas je tu první máj.
BenQ běžce vítá,
do kopců se podívaj' [1].

Především díky Martinově průbojnosti byl závod zaregistrován do seriálu Československá tisícovka, čímž si získal nemalý ohlas (přihlášeno přes 170 závodníků, na startu 127). Shromaždiště bylo přesunuto z naší stavby do tělocvičny, start opět ve 23:00. Tentokrát na startu chyběla zelená, za to tam však bylo mnohem více lidí. Trať byla oproti minulému ročníku trošku pozměněná, základní trasa však zůstala stejná. Především díky zkušenostem z minulého ročníku již (někteří) neztráceli tolik času blouděním a černou nocí valili skrz Brannou nahoru na hřeben.

V Branné a na Skřítku byly tajné kontroly s menším občerstvením, na kterých všichni radostně zastavili a dali si do nosu. Posledních 25km ze Skřítku bylo hodně po asfaltu, ale už to byl přeci jen kousek. S časem 11:36 zvítězil opět Vašek Král, já jsem byl naprosto spokojen s časem 13:09. Tedy - až na těch 9 minut. To ještě musím doladit.

Celkové výsledky zde.

Krátká upoutávka na první oficiální ročník Jesenické stovky.

2015: Druhý ročník...bez tréninku ani ránu!  

Trička z roku 2015.

Při organizaci jsem tentokrát pomáhal pouze s tvorbou triček. Co můžu ze své zkušenosti doporučit - krabici se 117 tričky nepřepravujte z Prahy do Šumperka pomocí několika tramvají, busů, metra a vlaků. Pronese se.

V pátek odpoledne jsem ještě v rámci oslav 1. máje provedl v Hraběšicích silně amatérské žonglérské vystoupení a s unavenými rukami z nošení krabice s tričky se v 11 večer postavil mezi dalších cca 140 závodníků na start druhého ročníku J100. Za poslední měsíc jsem jednou uběhl 15km a pak asi 3x30min, když jsem testoval nové FiveFingers. Mezitím bylo pár čtyřiadvacetihodinových směn na experimentech, takže jsem formu na stokilometrový závod naladil opravdu špičkově. Bylo to snad poprvé, co jsem vystartoval na trať bez ambice závod dokončit. Mám totiž své nohy rád a nevěřím tomu, že by to tentokrát zvládly bez újmy.

Start je v pohodě, běží se dobře, paráda. Cestu přes louky z Rejchartic nám zpestřily bučící krávy.

Už asi na osmém kilometru se při přelézání ohradníku projevují náznaky křeče v nohách. Hmm, to je hodně brzo. Na loukách nad Horním Bohdíkovem (cca 15km) se už dokonce musím zastavit a protáhnout se. Ani ne po dvou hodinách závodu přecházím do chůze neschopen se kvůli křečím rozběhnout. To budu rád, pokud se dobelhám na vlak v Branné. Čekal jsem, že mě nohy začnou bolet, ale rozhodně ne takhle a rozhodně ne už po 20km.

Jak se tak z čela závodu propadám do nižších pozic pozoruji zajímavé věci: Mezi vedoucími běžci nejsou skoro žádné běžecké hůlky, s pomalejšími běžci však přibývají. Když skupinku chlapů doběhla vedoucí baba, všichni muži přešli z chůze či klusu do svižného běhu a chudáka holku gentlemansky zanechali ve tmě za sebou. Ženská mě přece nepředběhne!

Z kopce od Tří Kamenů se po několikáté zkouším rozběhnout - nohy za pomoci hůlek celkem drží. Konečně se mi po dvou hodinách daří opustit neustálou chůzi a ve tři hodiny přibíhám kolem 40.-50. pozice na občerstvovačku v Branné. Sůl, pomeranč, kofola. Super.

Ze křečí i z únavy mě pěkně bolí nohy, pořád mě předbíhají další a další závodníci, ale při občasném běhu trať příjemně utíká. Rozednění spojené se zpěvem ptáků má moc živé vody (která mi však při výstupu na Šerák kolem Obřích skal opět velmi rychle došla).

Běžím v botech od New Balance, které mají naběháno ke 3000km a až na tu hladkou podrážku jsou pořád super. O něco vetší hrubost bych ocenil především při sněhových pasážích v oblasti Vozky, kde mi boty opravdu celkem dobře kloužou.

Neběží (nejde) se úplně špatně, ale nohy začínají místy dost bolet, rád bych se následující dny ještě rád pohnul. Před ČHS tedy čekám 15min na Anetu (sestru) a společně sbíháme na vlak do Koutů. Celkem 61km za 10h. Mohlo to být horší, nebylo to špatné. V cíli závidím lidem, co závod dokončili. Příště musím natrénovat a zvýšit si motivaci, abych to dal taky.

Tentokrát vyhrál Filip Šilar v čase 12:11, celkové výsledky zde.

Krásně zpracované záběry z druhého ročníku.

2016: Třetí ročník...a jde se na věc!  

Trička z roku 2016. Opět trošku toho komixu.

Osobní příprava: Nenechávám nic náhodě, v únoru kupuji Suunta a krmím Stravu kilometry. Nejedná se o žádný špičkový trénink, ale snažím se běhat alespoň 2-4 krát týdně (leden-květen: 520km). Měsíc před stovkou jsem si zaběhl Středočeskou 60, kterou jsem dal za 5h42min, čímž jsem sám sebe mile překvapil. V pondělí před závodem si dávám ještě cca 22km v Průhonickém parku, ve středu a čtvrtek krátký výklus.

Závod: V pátek večer u prezentace dostávám GPS, aby mě, jakožto velkého favorita(!), mohli všichni sledovat on-line. Tak, a teď už budu muset makat.

Společně s dalšími 198 blázny vybíhám v tradičních 23:00 na trať. Teplota parádní, nebe poseté hvězdami, není co dodat. Hned ze začátku se sbíhám s Jirkou Helleším, který mě zatím na všech minulých ročnících značně porazil a tak opět čekám, kdy mi začne zdrhat. Prvních 6km držíme pohodové tempo kolem 5min/km, poté začínají kopce, které výhradně jdeme pěšky. Z kopce nad Rejcharticemi se nám naskýtá parádní výhled na dvoukilometrového hada čelovek vinoucího se údolím.

Trasa pohodově utíká, hodinky na ruce každou chvíli spokojeně pípají čímž hlásí další uběhnutý kilometr. Veškeré odbočky jsou parádně značené a tak bez sebemenšího zabloudění sbíháme do Františkova. Ve světle čelovky se zaleskla bažinka, špička boty se ponořila do chladného bláta. Pohotově dávám před sebe obě trekové hůlky, odrážím se o ně a krásným 2,5 metrovým skokem bažinku překonávám suchou nohou. Při dopadu jsem však z bažiny vytáhl jen 1,5 hůlky. Ta zbývající 1/2 zůstala uprostřed rozmáčené trávy. Potupně se pro ni tedy vracím a do suchých bot mi teče studená voda.

Na živé kontrole/občerstvovačce v Branné dáváme banány, pomeranče a přípíjíme si s Jirkou RedBullem. Normálně nepiju ani kávu, ale když už to tu rozdávají, tak proč ne, že? Nakopnuti energií sprintujeme k Vražednému potoku a začínáme stoupat 600 metrů na Šerák. Mírně krkám bublinky z RedBullu, což mě trošku zpomaluje. Jirka si naopak vesele prdí čočku z oběda a postupně mizí ve tmě. Na jídlo nemám chuť, ale vytahuji alespoň gumové medvídky - ty nikdy nezklamou. Otevřel jsem balíček, snědl tři medvědy, koukl se na zbytek v sáčku - „Sakra, mám málo medvědů.“ pomyslel jsem si. Byli vážně výborní.

Jirku jsem postupně zase doběhl, hlavní hřeben jdeme střídavým během. Na krátkou chvíli se nám podařilo předběhnout Marka Navrátila, jen co se však odlehčil za smrčkem, vzal si své vedení rychle zpět.

Seběh na Skřítek s občerstvovačkou bolí, ale jde to. Kus za kontrolou protahuji křeče a Jirku plného sil definitivně ztrácím z očí. Posledních 20km už sice není styl běhu příliš srovnatelný s atletickým, ale kilometry ubývají. V Rejcharticích žebrám u lidí vodu a plácám se na Městské skály, odkud je to do cíle už jen 5km. Čas 12:22. Do třinácti hodin zbývá 38 minut. Tak to už musím zvládnout. Bolavé nohy nutím k běhu i do kopce a už s úsměvem ukrajuji poslední kilometry. Pln radosti dobíhám do cíle v čase 12:58, dávám si polívku s pivem, vyhřívám se na sluníčku a je mi hej.

Všechnu čest a slávu si zaslouží Petr Hének, který trasu uběhl za nepochopitelných 11:02, čímž druhému Vašku Králi nadělil 1:10. Obdivuji i Olafa Čiháka, který má ten neskutečný morál, aby mohl trasu ujít pohodovým tempem za 35:13.
Pochvalu taky zaslouží organizátoři v čele s Martinem Bencem, především bych vyzdvihl značení trati, které v noci určitě ocenili snad všichni závodníci. Kompletní výsledky najdete zde.

Technické informace (co bylo využito):
Oblečení: Botky (Inov-8 Trailrock 245), elasťákové 3/4, moira s dlouhým rukávem, lehká větrovka.
Jídlo (vlastní): 1x rohlík (šunka, sýr, rukola), 1x müsli tyčinka, 1/2 proteinové tyčinky, 1x JoJo medvídci, 200g namixovaných oříšků, 1x banán, 1.5l iontáku, 3l vody (z pramenů).
Jídlo (občerstvovačka): 2x banán, 2x pomeranč, čokoláda, sůl, 2x RedBull.
Co chybělo: Světe div se, cca 15km před cílem jsem měl chuť na nějaký strašně hnusný energetický gel.

Graf vygenerovaný softwarem od Suunta. Na ose x jsou kilometry, na ose y tempo, které se s přibývající délkou postupně snižuje, a velikost odpovídá vystoupaným metrům. Na 42. kilometru jde vidět pomalý výstup na Obří skály. Histogram vytvořený z gpx souboru v matlabu. Na ose x je tempo, osa y odpovídá době, kterou jsem tímto tempem za celý závod běžel. Zelená část odpovídá rychlému běhu až klusu, za kterou jsem během 6,5 hodiny uběhl 71km.

  Hodnocení: 2.7/5(82x) Sdílejte článek:


KOMENTÁŘEPřidat komentář  

Jura: Kouzelné hodinky

Koukám, že s chytrými hodinkami je celkem zábava. Jen by stálo zato vysledovat poměr času stráveným během a časem stráveným jeho vyhodnocením :)). Kdoví jak by se potom měnil graf. Ale jinak moc pěkně napsáno ,

Reagovat21:34:31 | 10.05.2016


 
 

Nejčtenější články

Náhodný článek

Kanadské kanoe
Jedu na pracovní cestu do Kolumbie. Znáte to - konference, přednáška a tak dále. Zdánlivě nesmyslná kombinace letů přes Toronto se nakonec jeví velmi výhodně a tak po místních jezerech, lesích i bažinách podnikáme dobrodružný výlet na kanoích.

Čti více...

O autorovi

pix

Jak možná z obsahu článků plyne, nejsem zrovna ten typ člověka který si potrpí na multi-hvězdičkových hotelech, každodenní horké sprše či snídani připravené obsluhou.... Čti více...